Ofsajdový kníže Jaroslav Moudrý, gosudar zabijáků s praporkem

Motto (nejen) uplynulého víkendu: ,, Je to víc než zločin – je to chyba!´´ (Charles Maurice de Talleyrand-Périgord)

Jaroslav I. Moudrý, veliký kníže novgorodský a kyjevský? Anebo malý rozhodčí český? Wikimedia Commons

Fotbalová Plzeň se může právem hněvat na neuznaný Kolářův gól, kterým by v hektickém (a oboustranně pěkném) zápase na Slovácku zvítězila 3:2. Když k tomu připočteme podobně zneuznaný gól téhož družstva na Bohemce (ten by zajišťoval remízu 1:1), můžeme směle tvrdit, že Plzeň by si zasloužila vést před Spartou o 5 bodů, a tedy jít do sobotního zápasu jara s klidnější myslí. Anebo můžeme dohledávat další a další křivdy, abychom zjišťovali, zda rozhodčí opravdu někomu záměrně straní. Kdybych volil druhý přístup, ztratil bych spoustu času a ještě bych možná dostal vynadáno do ubrečených slávistů, a tak se zkusím na celou věc podívat obecněji. Koneckonců, z dalšího vyplyne, proč na tendenční úmysl asistenta Jaroslava Moudrého příliš nevěřím. (Pár křivd tady pochopitelně uvedu, půjde o jakýsi náhodný výběr na základě toho, co jsem náhodou viděl, anebo se o tom hodně diskutovalo. A zaměřím se výhradně na mylné mávání ofsajdů.)

Mylné mávaní praporkem je totiž nešvar, který se táhne celou probíhající sezónou. Koneckonců, Jaroslav Moudrý by mohl vyprávět – v 6. kole zvítězila Plzeň na Spartě 1:0 gólem univerzála Jiráčka ze 60. minuty (ten si v sobotu kvůli 4. žluté kartě v odvetě nekopne), pískal rozhodčí Hrubeš, asistovali Kovařík a opět starý známý Moudrý. Největším ofsajdovým jelitem byl pomezní, který pískal na straně směrem k letenské pláni. Už si nepamatuji, zda šlo o Kovaříka nebo Moudrého, ale tajný tip bych měl. (Kdo to dokáže vypátrat a napsat do diskuse, ten si vykouzlí malé plus do soutěže o nejlepšího diskutéra. Pokud takovou někdy uspořádám - dávám tomu v horizontu letošního roku tak 10 procent.) Pamatuji si, že v prvním poločase brzdil Plzeň, ve druhém zase Spartu, aby si současní (domácí) a bývalí (hosté) sparťané neměli co vyčítat. Spokojme se dnes s citacemi z on-line přenosu iDnes (Plzeň – Sparta 0:1, 21.8.2010):

,,11. minuta: Dlouhý míč podél pravé postranní čáry stíhal Rezek, rozhodčí mu zřejmě chybně odmával ofsajd.´´

,,14. minuta: Pozvolný útok Sparty skončil u Hohenedera, který nepřesnou přihrávkou nabídl míč Plzni. Hosté rychle zaútočili, ale opět je zastavil sporný Rezkův ofsajd.´´

,,44. minuta: Další Horváthova nabídka nabíhajícímu spoluhráči, tentokrát našel Rezka, kterého ale znovu zastavil praporek pomezního.´´

Další počiny inkriminovaného pomezního nejsou písemně zaznamenány (aspoň jsem je tedy nenalezl), ale pamatuji si, že pískal zásadně podle hesla ,,Když si nejsi jistý, mávni ofsajd´´ a poškodil oba týmy, byť Plzeň  vícekrát – to plynulo z herního stylu (rychlé přenesení hry na volného hráče, brejková taktika).

Dalším zápasem, který mi utkvěl v paměti, byl zápas Mladá Boleslav – Slavia, kdy  pomezní rozhodčí podobným způsobem poškodili oba kluby, Boleslav patrně vícekrát, ale Slavia pro změnu stihla jeden ofsajd v době hvizdu dohrát až do branky. V tomto utkání byla rozhodcovská sestava Kovařík – Štěrba, Koval. Jméno Kovařík je jen shoda jmen, výše jmenovaný byl Tomáš (všechno nejlepší k svátku), níže jmenovaný Libor. V témže kole se proslavil též neuznaný gól Plzni na Bohemce, tam pískala trojice Příhoda – Čecháček, Peřina.

Na jaře mě zaujal mylný ofsajd Baníku v zápase se Spartou, kdy rozhodčí zkazili jedno krásné přenesení hry (i když při kvalitách Baníku bych to asi nebral jako vyloženou gólovku), sestava byla Drábek – Kordula, Jířík. Ještě zbývá pro kompletnost, že utkání Slovácko – Plzeň měla na svědomí trojice Mikel – Gallo, Moudrý.

Jaroslav Moudrý své selhání zajímavým způsobem zdůvodňuje (na fotbal.idnes.cz):

,,Proč jste ten ofsajd odmával?´´

,,Špatně jsem stál, to je celý problém.´´

,,Opravdu to bylo kvůli vašemu nesprávnému postavení?´´

,,Když se podíváte na fotku, tak jsem stál asi dva metry za posledním hráčem Slovácka. A když pak uděláte ode mě přímku, tak je jasné, že toho Koláře v ofsajdu mám. Kdybych stál správně, tak jsem žádný ofsajd vidět nemohl.´´

Můj osobní názor je takový, že pokud rozhodčí špatně stojí (směrem k brance) a vidí hráče na hraně ofsajdu, tak si snad může spočítat, že to asi ofsajd nebude. Navíc špatné postavení pomezního je také chyba, která by se měla odrazit na ratingu dotyčného. Dobře, ale bylo to v pohybu, byť o nemalý kousek, nebudu se již více v situaci z víkendu patlat.

Kořen celého problému totiž tkví někde jinde, než v individuálních chybách, ty se dějí všude na světě. Když si promítám probíhající ročník, vybavují se mi především situace, kdy rozhodčí mylně či sporně ukončil slibně se rozvíjející akce. Méně pak situace, kdy sudí neuznal kvůli mylnému ofsajdu gól. A už vůbec si nevzpomenu, kde padl nějaký gól z jasného ofsajdu.

Typický český pomezní totiž dost možná uvažuje opatrnickým způsobem:

Co je největší průšvih? 1) Pustit gól z ofsajdu, to jsou pak děsné vášně. 2) Neuznat regulérní gól, to je průšvih, ale časem se to zapomene. 3) Přerušit slibnou akci 40 metrů od branky, na to si nikdo nevzpomene ani v pozápasovém sestřihu.

Z toho pak plyne přístup ,,nejsi-li si jist, pískni ofsajd´´. Pochopitelně to poškozuje družstva sázející na rychlé přenesení hry (protože to se bez hraniční situace často neobejde), zatímco ukoptěnci, kteří to dotlačí do branky ze skrumáže na malém vápně, ti se praporku tolik bát nemusí. (Dosaďte si sami.) Oč horší pro diváka, o to lepší pro českého pomezního. A naopak.

Podle mého názoru by měli být pomezní školeni tak, aby rychlá přenesení hry (a s trochu větší opatrností i kombinace v blízkosti vápna) v pochybnosti raději tolerovali. Stojí-li volný hráč 35 metrů od branky a má volnou cestu k brance (nebo k rohu hřiště na centr), tak už nějaký metr sem tam nehraje velkou roli.

Ligová kopaná umírá už léta v začarovaném kruhu. Nechodí diváci, tudíž nejsou peníze, tudíž není kvalita, tudíž není nač koukat, tudíž nejsou diváci, tudíž nejsou peníze, tudíž…

Ovšem i družstvo nekopů dokáže občas vyprodukovat rychlé přenesení hry, které tak může být posledním trumfem zoufalců, poslední nadějí diváků. Gordický uzel upadající české ligy je nutno rozetnout asi na více místech. Vhodná (a silněji vymáhaná) směrnice pro pomezní arbitry, na podporu útočné hry, by snad nevyžadovala tolik energie a ke kýženému cíli by mohla pomoci.

Ono to totiž vždycky začíná mylnými ofsajdy někde na půlce, na které se za pár hodin zapomene. Ale končí to (vedle pochopitelných bolestivých křivd) zpravidla poloprázdnými stadiony a pádem do evropského fotbalového suterénu.

KONEC ČLÁNKU