Slabé dny prezidenta Klause

Václav Klaus ve svých komentářích často uhodí hřebíček na hlavičku, ale v poslední době neprožívá  šťastné období. Svými výroky o soudu s véčkaři, parazitických studentech a podivnými milostmi svou autoritu poněkud podkopává.

Soud s majitelem politické strany Věci veřejné Vítem Bártou považuje prezident za absurdní reality show, poškozující celý politický systém. Dále dodává, že jde o věc riskantní a nás všechny dohromady zásadním způsobem poškozující.

Ano, možná, že zjištění, jaké poměry ve ,,straně přímé demokracie´´ fungují, poškozuje systém, protože útočí na jeho trámy. Ovšem jsou-li ty trámy takto prohnilé, pak jejich včasné (přesněji řečeno: méně opožděné) odstranění není věcí ,,nás všechny zásadním způsobem ohrožující´´, pokud prezident těmito slovy myslel náš národ jako celek. Možná to ohrožuje jeho politický rybníček, ve kterém si on a mnozí další spokojeně plavou.

Prezidentovy sympatie k Vítu Bártovi sice docela chápu (ve sněmovních volbách jsem o VV neuvažoval ani náznakem, ale kroky strany, fakticky vedené tímto mužem, v praktické politice u mě získaly nemalé body), ovšem nemyslím si, že na nepříjemná fakta bych reagoval tím, že je začnu tak brutálně bagatelizovat. Celou pravdu o kauze se asi nikdy nedozvíme, ale jisté je, že to celé už teď dost pronikavě smrdí.

Téma prezidentských milostí si zasluhuje spíše samostatný článek a proto ho (aspoň zatím) ponechám ležet stranou. Stejně tak nebudu řešit úsměvnou kauzu s cenou Adenauerovy nadace. A podívám se na Klausovy výroky k tématu školného.

Prezident totiž považuje bezplatné vysoké školství za ,,parazitování na zbytku společnosti´´. Můj názor na školné je asi takový, že subjektivně jsem pochopitelně proti, objektivně jsem spíše pro, ale zbývá otázka vhodné formy. Poměrně blízký je mi pohled Bohouše Koukala v jeho článku z 28. února (http://koukal.blog.idnes.cz/c/248630/Velke-diky-Vam-kdo-jste-mi-me-studium-dodnes-platilivazim-si-toho.html). To však nic nemění na tom, že prezident všech občanů by si měl odpustit ohavné výroky o studentském parazitismu.

O tom, zda jsou dnes vysokoškoláci zvýhodněni, sice má smysl rozvažovat, ale pokud by šlo o vztah hostitel – parazit, šlo by ze strany hostitele o vztah nedobrovolný. A ten případ nejspíše nenastal – nevím totiž o žádném referendu či průzkumu veřejného mínění, které by u nás dopadlo pro školné. Ano, z voleb nám vzešla vláda školného, ale je tu otázka, nakolik se lidé rozhodovali podle této položky programu (a nakolik se vůbec rozhodovali podle programů). A pokud snad opravdu šli k urnám s motivací odříznout od části zdrojů studenty, které seznali parazitickými, pak je otázka, proč by měl takovou konfrontační náladu prezident dále eskalovat.

A tak tento čtvrtek dostal prezident nepříjemnou otázku, kolik za svá studia zaplatil. Ta se přímo nabízela – studoval podle finančních pravidel, která kritizuje, v nouzi dnes není ani jako občan ,,totalitou zdevastované země´´, během studia (pokud se nemýlím) vycestoval do Itálie a USA, po studiích měl jako mladý občan ČSSR možná lepší podmínky pro založení rodiny, nežli mají dnešní mladí lidé.

V zásadě se mu nabízely dvě slušné reakce: A) Ano, projevím solidaritu a pošlu ze svého tučného konta peníze na podporu vysokého školství, anebo jiného prospěšného účelu. B) Omlouvám se, s tím výrokem o parazitismu jsem přestřelil.

Prezident místo toho označil otázku za dětinskou a hloupou, pokusil se zesměšnit tazatele slovíčky o školníkovi či vrátném a schoval se za tehdejší zákony. Což o to, já se také rád při svých studiích schovávám za zákony dnešní, ale pochopitelně nikdy nebudu mít tu drzost pronášet silné výroky o studentském parazitismu.

Ve čtvrtek tedy měl Klaus šanci z tohoto šlápnutí vedle nějak vybruslit, ale promarnil ji. Tak třeba někdy příště.